„Ráda nahlížím do umělcovy duše“, usmívá se Iva Bittová. Ví, o čem mluví, její koncert je právě o takovém nahlížení.
Na začátku února do Vancouveru zavítala slavná česká zpěvačka Iva Bittová. Představila své hudební umění zpěvem a hrou na housle v rámci festivalu PuSh (http://pushfestival.ca). Tento festival je organizovaný společností Music on Main (www.musiconmain.ca), která již několik let zve do Vancouveru talentované umělce z celého světa, provozuje koncerty v intimním prostředí příjemných klubů a zvyšuje hudební zážitek a obzor na vancouverské scéně. Její umělecký ředitel David Pay si pečlivě a zkušeně vybírá účinkující umělce.
Za Českou a slovenskou Asociaci ve Vancouveru jsme byli velice potěšeni, že paní Bittová přijala naši nabídku o rozhovor. Pro česko-slovenský časopis Zpravodaj jsme paní Ivu zpovídali v klubu Fox Cabaret na Main street, kde se poté konal i vydařený koncert.
Foto Jan Gates
Intuitivní umělkyně vyniká originalitou
Paní Iva je klidná a vyrovnaná žena, která má obrovskou sílu a ženskost. Působí skromně a mile, bez přetvářky či strojenosti. Bezpochyby patří mezi velká jména české a slovenské hudební scény. Na kontě má tisíce úspěšných koncertů, desek a několik filmových rolí.
Obdivují ji posluchači v Nizozemsku, Japonsku, USA, Kanadě a mnoha dalších státech. Na jevišti má dar být svá a přirozeně to ukazovat světu. Zaslouží si za to náš obdiv, jelikož je za tím spousta dřiny, odříkání a odevzdání se hudbě. Jako národ máme obrovské štěstí, že mezi sebou Ivu Bittovou máme, nejen proto, že je zpěvačka a houslistka, ale také velice uvědomělá žena, která si šla za svým osobním životním cílem a našla víru v sama sebe.
Síla takového člověka není jen v talentu. Je to v nalezení svého životního poslání, osobního cíle a v lásce k umění. Je to o naslouchání intuici, která vždy vede správným směrem. Proto je paní Iva úspěšná a slavná, hraje 100 koncertů ročně, je zvaná do celého světa, i když její hudba se mnohým může zdát nestandardní, nespoutaná, nebo z vyššího světa. Její nezvyklé kreace na jevišti občas vyvolají u některých údiv v očích.
Iva je svá, nestydí se dát najevo své pocity a mír, jenž z ní dýchá. Její představení je propletené emočním prožitím, vyzařuje z něj přirozenost, která nás jako posluchače ihned zavede do hloubi naší duše a začne zpytovat svědomí, jak vlastně my sami nakládáme s vlastním životem. Je to o uvědomění si, do jaké míry jsme se nechali unést vlnou komerčního materialistického světa, a do jaké míry jsme se napojili na své vlastní já. Nakolik je pro nás důležitý image, který podáváme okolnímu světu a za co se vlastně schováváme. Schováváme se, protože se bojíme otevřít světu naše pravé čisté já a být tím, kým jsme opravdu uvnitř. Ne tím, kým jsme navenek. Kdybychom toto byli schopni přijmout, ukázat a zpracovat, mnohem rychleji bychom se dostali do klidu a do lásky k sobě a ke svému okolí.
A právě toto Iva na jevišti předvádí. Nejsou to nacvičené úkony, nejsou to zadržované emoce, není to přesně vyprodukovaná image. Naopak, vše z ní vychází naplno, bez přetvářky, přirozeně, beze strachu z toho, co si o ní obecenstvo pomyslí. A taková upřímnost, autentičnost a obrovská odvaha být sama sebou si zaslouží náš obrovský obdiv a úctu k její tvorbě.
Rozhovor s Ivou Bittovou ve Vancouveru
Zpíváte na festivalu PuSh ve Vancouveru. Co Vás na tomto festivalu zajímá? Jak se Vám líbí Vancouver?
Poprvé jsem ve Vancouveru byla před 23 lety na festivalu na Jericho Beach. Město na mě udělalo úžasný dojem. Od té doby jsem tu byla několikrát a vidím, že se město mění, vzrůstají tu skleněné domy. I když je rozlehlé, připadne mi to tu klidné a útulné. Stále jsou tu skvělí lidé, kteří mě hezky přivítali. Oslovil mě David Pay z Music on Main, který se stará o program festivalu. Je to vnímavý pořadatel, který si pečlivě vybírá muziku a hudební umělce. Přináší typ hudby, se kterou se divák často setkává poprvé, a tím vychovává publikum. Hlavně se nebojí riskovat. Dnes je totiž málo takových pořadatelů, většina se právě riskovat bojí, a tím zůstávají velice konzervativní, protože nechtějí ztratit diváky. Ale právě na nich záleží, aby přinesli něco zajímavého.
Žijete nyní ve státu New York, v USA. Cestujete a hrajete více v Severní Americe nebo Evropě? Jak Vás a Vaši muziku přijalo americké obecenstvo?
Z České republiky jsem odjela v roce 2007, chtěla jsem si vyzkoušet žít v zahraničí, využila jsem příležitosti, a cítím se v USA doma. Můj mladší syn tam studuje kompozici, jsem v USA spokojená, je to velká země, a já žiju kousek od New Yorku, ale přitom daleko od civilizace. Nyní mě domů do ČR zvou víc, jsem jim vzácnější. Létám tedy z New Yorku do Vídně každý druhý měsíc do Evropy, kde hraju živě, a prohlubuji si svůj vztah s publikem. Dveře jsem si tam nechala otevřené, ráda se vracím do svého domečku na Moravě. Mám hlavně ráda dialog s posluchačem, ráda pozoruji, jak to navázání funguje. Ročně mám 100 koncertů, na americké publikum si stěžovat nemůžu, přijalo mě dobře. Nabídek na koncerty je stále více, přibyli i další státy. Američané podporují originalitu, tedy publikum tam mám, jen mi je líto, že pořadatelé jsou liknaví a bojí se, protože často neumí mou hudbu zařadit do nějakého žánru jako je jazz, klasika, folk, atd.
Mou další formou hudební komunikace je masterclass na univerzitách nebo workshopy. Během nich se mohu dělit o své zkušenosti s mladší generací. A tuto práci chci nadále prohlubovat.
Žijete v USA, v jakém ohledu Vám toto bydliště přineslo svobodu a v čem Vás svazuje?
Vůbec mě nesvazuje, naopak mi v mnoha směrech hodně dalo, bylo to moje svobodné rozhodnutí. Vybudovala jsem si zázemí sama, bez pomoci, jako muzikant a rodič. Můj syn tam vzkvétá, je znát, že ta země je silná, s uměleckým zázemím. Sama jsem se naučila komunikovat se systémem, který je odlišný, byla to pro mě velká škola, a hodně mě to posílilo. Jsem teď více samostatná a zkušenější. Uvědomuji si, že je to zdravé, když to člověk sám dokáže. Dalo mi to i více objektivní názor na to, co se děje doma.
Jak vnímáte Američany? A jak Čechy po čase stráveném v zahraničí?
Hodně cestuji, poznávám hodně lidí, ráda se vracím na známá místa, například do Japonska, Nizozemí a Skandinávie. Všude jsou úžasné věci a všude jsou problémy. Nemusíme se bavit o globální politice, ale líbí se mi, že oproti ČR v USA zákony fungují, dává vám to vnitřní klid na práci a na život. Lidé se usmívají. Bohužel v ČR lidé nejsou tak vstřícní, dává jim to hodně práce. Je tam podezíravost, závist, je mi líto, že si lidé svůj život sami komplikují. Ten rozdíl je viditelný. Pro mě je tedy zdravější tvořit v USA, jelikož moje tvorba není všední, ale v USA ji lidé přijímají bez pochybností. Má to teď i určitý efekt v České republice, protože lidé vidí, že jsem se v USA dokázala usadit, tudíž to v ČR vzbuzuje větší respekt. Mám z toho radost, protože se vlastně stále snažím o stejné věci. Myslím si, že v tvorbě a tvůrčím životě je zdravé tyto hodnoty dokazovat znovu a dál, sobě i svému okolí.
Jaký požitek Vám hudba poskytuje?
Jsem hodně senzitivní, v mé hudbě je spousta emocí. Do své tvorby vkládám plno energie, aby z ní také ta zdravá pozitivní energie vyzařovala. Živé hraní a tvorba mi přináší svobodu a únik z reality, o to víc si tam libuji. Žiji mimo civilizaci, to mě ozdravuje, a věřím, že ozdravující efekt to má i u posluchačů. Mám radost, když se napojí na moji energii, na moje ladění. Pohání mě to jít dál. Je to moje povinnost, moje poslání. Nechci lidi zklamat, a dokud budu zdravá, budu tvořit a postupovat ve svém vývoji.
Folklór a příroda dýchá z Vaší hudby, odkud Vaše láska k oběma pramení?
Je to genetické. Jsem z hudební rodiny, která má v sobě zakořeněný tvůrčí svět, inspiraci a vztah k přírodě. Kolem svých 22 let jsem si uvědomila, že se musím navrátit zpět k houslím, jejichž základ mi dal můj otec. Díky rodičům jsem získala zdravý instinkt a přirozenou inteligenci, které mi pomohli ujasnit si všechny mé otázky. Uvědomila jsem si, že si vše musím zodpovědět sama, nemusím vyhledávat pomoc z okolí. Ovšem ke své práce potřebuji mít názor lidí, kterých si vážím, a mezi ně vždy patřila i rodina. Chci vědět, jak na mé blízké má hudba působí. Celý život mám profesora houslí a názor rodičů byl vždy velice důležitý. Sama si vybírám své okolí, protože věřím, že si ho tak vytváříme. Mám štěstí na přátele a příležitosti, co se hudby a spolupráce s muzikanty týče.
Odkud berete inspiraci k tvoření hudby, zpívání a hraní?
Klid je pro tvorbu velice důležitý, nezabývat se zbytečnými věcmi, nemít hlasité myšlenky, být v kontaktu s přírodou. Housle jako nástroj mi dávají mnoho, cvičím každý den. Po náročných cestách se doma, stranou od lidí a v přírodě, regeneruji, nabíjím své baterie. Příroda je pro mě zdroj, inspiruje mě folklór, autenticita, při poslechu hudby si chci toho umělce nahmatat zevnitř. Vždy se chci dotknout duše umělce, hudba jiných umělců mě zaujme, pokud cítím, že je dělaná od srdce k srdci. Nemám ráda image a nevyznám se v něm. Sama za sebe svou duši posluchačům obnažuju, snažím se jim dát svůj vnitřní svět, tak jak si ho tvořím já. U sebe i u jiných hledám osobní výpověď. Je vzrušující dešifrovat jiné duše, dá se tam vyčíst příběh lidí, je tam dřina, odříkání, obětování se, jsou to silné výpovědi. Kolikrát tam ani nemusí být text, stačí ta energie. K tvůrcům se ráda vracím, mám své oblíbence, ale televizi a rádio nemám a neposlouchám, spíše se doma soustředím na vlastní hru a cvičení na housle.
Dnešní svět se snaží emoce zploštit, mnoho lidí je překvapeno, že na jevišti ukazuji tolik emocí. Mrzí mě dnešní transformace k robotickému způsobu života. Zdá se, že lidé již nechtějí život prožívat. Ale doufám, že to bude volba lidí, že si sami vyberou, jak žít s emocemi a nenechají se zahltit technologií.
Jste kreativni člověk, svůj život věnujete hudbě. Jakou roli hraje ženská intuice a jak to vše skloubit s výchovou dětí?
Intuice je velice důležitá, každý máme schopnost na ni pracovat a prohlubovat ji. Bez ní si život ani neumím představit. Pro ženu jako umělkyni je mateřství další inspirací. Mám pocit, že každá zdravá žena v umění by neměla upřednostňovat kariéru, ale opravdu se stát matkou, tím bude její umění ucelené. Právě mateřství vytváří neuvěřitelnou krásu a umocňuje ženskost. Záleží na každém, jaký život si každý vytvoří, není jednoduché dělat kariéru a vychovávat děti. Samozřejmě, že každá práce nás pohlcuje. I já jako houslista jsem někdy musela být sobecká, a cvičit na housle, zatímco děti si hrály vedle v pokoji. Ovšem mám s dětmi úžasný kamarádský vztah. I když už jsou dospělé, rádi trávíme čas spolu. Právě díky té intuici jsem výchovu brala přirozeně, myslím si, že neexistuje metr, jak děti vychovávat. Stačí jít dobrým příkladem, jak se starat o sebe, o domácnost, o děti, a tím dětem vytváříme dobrý vzor.
Připravujete nějakou novou desku, koncerty či turné?
Je toho hodně, v březnu budu mít turné po Evropě, zahájím to koncertem s Filharmonií v Brně, kde budeme hrát věc od skladatele Schnittke Doktor Faustus pro 90 muzikantů a sbor. Posluchači si to pak budou moci poslechnout na Youtube. Nadále budu pokračovat v cestách, budu také nahrávat ve studiu, dokončuji desku se skupinou Čikori, která vyjde na podzim. Při tom všem sepisuji dizertaci, kterou v květnu ukončím své studium staré hudby na hudební fakultě Masarykovy Univerzity v Brně. Dále mě přes léto čeká spousta koncertů. V Los Angeles navíc budu pracovat se studenty a sestavovat program na univerzitě. Veškeré mé hudební aktivity mohou posluchači sledovat přes můj web http://www.bittova.com/.
A co na závěr, milí čtenáři?
Z krásného představení Ivy Bittové vyvstává pár otázek, které si můžeme klást, když utichne vír všedního dne a my máme pár minut na přemýšlení. Nechme se inspirovat zpěvačkou, která se nebojí na jevišti ukázat mnoho tváří. Její krásný mírumilovný obličej se během setiny sekundy promění v rozvířený rej pocitů. Ptejme se sami sebe:
- Co všechno prýští z našeho nitra? Jaké pocity a kam je ukládáme? Jsou naším prostředníkem k tvorbě?
- Máme i my odvahu ukázat své emoce okolí, být úpřímní a žít podle svého opravdového já?
- Co z nás vychází? Co nás nejvíce nadchne a pro co jsme schopni obětovat svůj volný čas a lenost?
- Zpěvačka k tomuto osobnímu vyznání používá svůj hlas a housle, co používáte vy? Jaké nástroje vám slouží k bádání v hloubi své duše?
Štětec, zpěv, byznys, vaření, pletení, zahrádkaření, chození po přírodě? Ne všichni jsme zpěváci, ale všichni máme krásné nitro, které je jen potřeba probudit a nechat rozkvést.
A naštěstí Ivě Bittové se to již mnoho let velice úspěšně daří. Děkujeme, že nás inspiruje!
Z redakce Zpravodaje
Rozhovor uskutečnila dobrovolná redaktorka Česko-slovenského časopisu Zpravodaj Lenka de Graafova. Lenka na fotce s paní Bittovou v rámci koncertu ve Fox Cabaret ve Vancouveru.
Lenka je ředitelkou překladatelské agentury LingoStar ve Vancouveru a psaní a tvoření rozhovorů se zajímavými Čechy a Slováky žijícími v zahraničí je jejím osobním tvořivým vyznáním. Tyto rozhovory patří do série, která se úspěšně vyvíjí. Máte zajímavý osobní příběh svého života v zahraničí, o který se chcete podělit se světem? Kontaktujte Lenku na lenka (zavináč) lingo-star.com. Děkujeme za vaši přízeň a podporu ve snaze ukázat světu zajímavé osobnosti našich národů. Protože vy všichni jste osobnosti a něčím zajímaví!
Ze srdce zdraví,
Lenka de Graafova
Na fotografii Iva Bittova s ředitelkou LingoStar Lenkou de Graafovou
